Zaujaly vás naše aktivity a chtěl/la byste se kjúdu též věnovat, ale nemůžete pravidelně dojíždět do Prahy na naše keiko?

Jsme připraveni Vám pomoci dojížděním k Vám. Pokud vytvoříte skupinu alespoň 5 zájemců a ve Vašem okolí zajistíte tělocvičnu či jiný prostor, zkušenější z nás u Vás mohou vést keiko. Je nás již dost, abychom mohli poskytnout pravidelnou výuku. Na konkrétních podmínkách se dohodneme.

Klíčová je především místnost. Ta by měla mít především kvalitní podlahu, protože při kjúdu se dost kleká na zem. Pro úplné začátečníky není limitující velikost, protože zpočátku se střílí maximálně na terč vzdálený cca 2 m. Výška stropu je ovšem nutná minimálně 3,5 m. Pokročilejší, kteří se propracují až ke střelbě na terč, budou potřebovat prostor o délce minimálně 32 m.

Pokud Vás tato nabídka zaujala, ozvěte se nám na uvedené kontakty, pokusíme se vytvořit Vám odpovídající podmínky.

Letošní evropské semináře byly organizovány Švýcarskou federací kyudo v termínu od 10. do 30. července 2015. V jedinečném prostředí sportovního areálu vysoko nad Neuchâtelským jezerem proběhlo postupně pět třídenních seminářů. Dva semináře kategorie „C“ byly zakončeny zkouškami na 1. a 2. dan, dva „B“ semináře zkouškami na 3. a 4. dan a jeden „A“ seminář zkouškou na 5. dan.

Vše řídili tři japonští senseiové – Iijima sensei, Toba sensei a Sawada sensei (všichni Hanshi 8. dan). Každý z nich měl na starosti vždy „svoji“ třetinu účastníků. Bylo až obdivuhodné s jakou intenzitou, soustředěním a neutuchající energií se nám dokázali věnovat po celou dobu trvání semináře. My byli celkem slušně vyřízení po třech dnech a oni takhle strávili celé tři týdny. Přitom např. Iijima sensei má 76 let a kyudo cvičí již téměř 60 let. A oba další jsou jen o málo mladší s obdobnou zkušeností. Mít možnost cvičit pod vedením takových mistrů jsme vnímali téměř jako dotek s vesmírem. Přitom atmosféra uvnitř doja byla neustále příjemně uvolněná a přátelská, přesto velmi soustředěná. Každý z nás jistě získal několik cenných rad a postřehů. Pozoruhodné bylo, že senseiové přirozeně očekávali, že se jejich radami budeme řídit nejen během semináře. Pokud pak někdo při zkoušce vsadil na jistotu naučeného, s čím do Magglingenu přijel, anebo se k tomu nechtěně pod tlakem vrátil, reagovali se zklamáním, které mohlo ovlivnit i výsledek zkoušky. Měli jsme štěstí, že nás s touto zkušeností z předchozího semináře seznámili.

Naše CKA měla dvojí zastoupení v „C“ semináři (Saša a Nicol) a stejně tak i v „B“ semináři (Michal a Pavel). Všem se nám podařilo zkoušku úspěšně zvládnout, což znamená, že jsme po čtyřech „hubených“ letech získali dva první a dva třetí dany. Český úspěch byl podtržen i ziskem 3. danu našeho krajana „lucemburčana“ Libora. Jemu vděčíme i za pořízení videa, na kterém je Michal čtvrtý v první pětici a Pavel jako omae (první) v následující pětici. My jsme mu jeho laskavost bohužel nemohli oplatit, protože v době, kdy skládal zkoušku, jsme již museli být připraveni před vstupem do doja. Letos získal 3. dan pouze jeden ze tří uchazečů, tím větší jsme měli radost z našeho společného úspěchu. A stejně jako Saša a Nicol před námi, tak i my jsme domů odjížděli v povznesené náladě.

Na závěr je na místě vyzdvihnout výbornou pořadatelskou úroveň celé akce. Bylo příjemné se opět potkat se starými známými a střílet s nimi společně několik dní. Navíc se nám již nyní stýská po švýcarských sýrech, které chutnaly při úchvatném pohledu na Alpy z výšky 1000 metrů nad mořem dvojnásob…

Pavel a Michal

Po několika letech jsme se opět zúčastnili otevřeného Mistrovství Rakouska, které se konalo v neděli 21. června 2015 v nádherném prostředí Wienerberg Dojo ve Vídni. Soutěži navíc předcházel celodenní přípravný seminář pod vedením Svena Zimmermanna, Renshi 6. Dan, který byl rovněž silným důvodem k tomu se do Vídně vypravit. Jeli jsme ve složení Lucka, Michal a Pavel.

Sobotní seminář byl především o střílení v klasickém japonském dojo, které pro nás bylo samo o sobě svátkem. Celkem se nás sešlo 21 střelců a Sven se nám během střelby každému individuálně věnoval. Nespornou výhodou byla skutečnost, že Sven mluví výborně česky. K nedělní soutěži se prezentovalo celkem 21 střelců v 7 družstvech. Ze zahraničních účastníků dorazili ještě Poláci (Michal, Krzystof a Bogudan – první dva nás před před více než dvěma lety přijeli podpořit při našem 24 hodinovém nonstop střílení v Tyršově domě). Hlavním rozhodčím byl Sven Zimmermann. Dopoledne proběhla soutěž družstev, během které každý střelec vystřelil celkem tři sady po čtyřech šípech. Součtem dosažených zásahů se rovnou určilo pořadí týmů. Obsadili jsme dělené čtvrté místo. O pořadí na „bedně“ rozhodoval rozstřel, ve kterém zvítězili Poláci před oběma týmy z Vídeňského Momiji Kai. Do odpolední soutěže jednotlivců se kvalifikovalo 10 střelců s největším počtem zásahů. V ní jsme měli dvojí zastoupení (Pavel a Lucka). Střílelo se celkem 10 šípů, z nichž první dva byly bodově hodnoceny také podle stylu. V jednotlivcích opět výrazně uspěli Poláci (2. a 3. místo). Pavel s Luckou obsadili 7. a 9. místo, v hodnocení stylu pak 5. a 7. místo.

Všichni tři považujeme celý výlet za velice vydařený, získali jsme několik cenných rad od Svena, podpořili staré přátelské vazby a navázali nové. A kromě všeho jsme si společně užili i spoustu nevšední legrace s ubytováním a večerním hledáním jakéhokoliv fungujícího restauračního zařízení ve čtvrti, která působila poněkud vybydleně.

Pro příští rok bychom rádi opět vyrazili. Bylo by bezvadné, kdybychom vytvořili třeba rovnou dvě družstva.

Pavel a Michal

Poslední říjnový víkend byl pro polské kyudo slavnostní. Letos uplynulo 15 let od chvíle, kdy pod názvem Tametomo vznikla v Polsku první skupina zabývající se střelbou z japonského luku. Stěžejním bodem víkendového programu byl dvoudenní mezinárodní workshop pod vedením Lilo Reinhardt (Renshi, 6. Dan), který se konal ve sportovní hale Centra Edukacji i Sportu v Mysiadle pod hlavičkou Polskiego Stowarzyszenia Kyudo.

Po celonoční cestě lůžkovým vlakem mě ráno na varšavském centrálním nádraží vyzvedli Michal s Krzyskem (pro pamětníky – oba nás před dvěma lety přijeli podpořit na naši tóšiyu a shodou okolností i oba stáli u zrodu skupiny Tametomo) a společně jsme se přesunuli na periferii Varšavy do haly v Mysiadle. Moderní vzdělávací a sportovní centrum nedaleko letiště je v mnohém podobné nám známému areálu v Neveklově. Pro pořádání podobných akcí je jako stvořené. Závidím varšavské skupině jejich pravidelné čtyřhodinové nedělní tréninky právě v této hale. Při průměrné účasti minimálně 10 střelců sestavují bez problému dvě kompletní tači  (skupiny po pěti střelcích) a pravidelná praxe je na jejich provedení taihai (střelba ve skupinách) více než patrná. Dopoledne proběhlo ve znamení nápaditých ukázek střelby z luku pro příchozí zvědavce i vážnější zájemce kombinovaných s volnou střelbou na mato (terč ve vzdálenosti 28 m) pro účastníky semináře.

Vlastní seminář začal přesně v poledne. Překvapením (a nejen pro mě) byla skutečnost, že sensei Lilo Reinhardt není muž, ale velmi sympatická žena, která žije v Mnichově a kyudu se věnuje již 32 let. Seminář byl zaměřený především na procvičování taihaia zúčastnilo se jej téměř 30 střelců, což dalo dohromady téměř šest kompletních tači (poslední z nich tvořili střelci v kimonu). V průběhu obou dnů došlo také na nácviky řešení shitsu (chyb) a individuální střelbu pod dohledem Lilo. Dojo bylo postavené pouze pro střelbu na šest mato bez prostoru pro makiwary. Zdánlivá nevýhoda byla jistě přínosem pro střelce, kteří měli minimální zkušenosti s taihai. V případě postavených makiwar by někteří z nich pravděpodobně dva dny stříleli pouze tam a navíc s omezenou možností být pod kontrolou senseie, což bylo na celém semináři asi to nejdůležitější. Byli sice vrženi doslova do vody, ale myslím, že se z nich nikdo neutopil a ani nelitoval.

Po skončení sobotní části jsme se přesunuli do Budoja (http://www.budojo.pl/), kde program pokračoval poslechem koncertu orientální hudby kombinovaného s předčítáním úryvků z díla libanonského spisovatele a malíře Chalíla Džibrána. Atmosféra byla více než sváteční, umocněná geniem loci místa, které k mému úžasu bylo ještě před několika lety opravárenskou dílnou místních dopravních podniků. I zde probíhají tréninky místních střelců denně každý večer hodinu před dvěma makiwarami… Po skončení koncertu jsme zůstali hosty Budoja u čaje, piva, cideru, diskuzí o kyudu a nejen o něm. Spát se šlo opravdu pozdě, naštěstí byla noc o hodinu delší a tak jsme na nedělní část semináře dorazili relativně čerství.

Co dodat? Perfektní organizace, přátelské a uvolněné prostředí, přitom i dostatek prostoru k soustředění. Výborný sensei (vlastně výborná) podpořená přítomností dalších zkušených kyudoka (Michala, Janusze, obou Witků, Krzyska a dalších). Škoda, že nás nemohlo vyrazit víc.

Pavel, listopad 2014

A pod čarou ještě pozoruhodný (a pro mě velmi aktuální) citát z myšlenek Chalíla Džibrána, které během sobotního večera rovněž zazněly:

Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém. Přicházejí skrze vás, ale ne od vás. A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.

Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají své vlastní myšlenky.

Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.

Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě. Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.

Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy. Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko. Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí. Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný. 

Japonský luk, poskládaný z několika odštěpků bambusu, není vůbec snadné ovládat. Sami Japonci říkají, že je to nejdelší (základní délka 2,21 m) a nejméně přesný luk na světě. Snad proto se v současnosti stal spíše nástrojem duchovního cvičení než ryze sportovním nářadím. Celý příspěvek →

Kyudo – článek uveřejněný v časopisu Fighters Magazin 03-04, 2006 (Václav Kučera)

Zen ve stoje. Bojové umění, ve kterém člověk nemá protivníka kromě sebe sama. Vyžaduje co nejužší spojení těla, mysli a luku. Zásah samotný není cílem.

Celý příspěvek →

Tomáš Jurkovič (30) momentálně pobývá na stáži v Tokiu, kde mimo jiné pokračuje ve vysokoškolském klubu Senšinkan ve studiu základů japonské lukostřelby kyudo, získaných jednak během předchozího pobytu v Tokiu v roce 2005, jednak v nově vzniklé České Asociaci Kyudo pod vedením Václava Kučery (3. dan). Celý příspěvek →

Podle knihy Kyuudou kyouhon dai ikkan, Syahouhen. 2002, Zennihon kyuudou renmei. Celý příspěvek →

Protože se japonská lukostřelba často spojuje s buddhizmem a především se zenovým buddhizmem, možná by mohly být inspirativní i následující řádky z knihy Buddha od Egona Bondyho. Celý příspěvek →