Letošní evropské semináře byly organizovány Švýcarskou federací kyudo v termínu od 10. do 30. července 2015. V jedinečném prostředí sportovního areálu vysoko nad Neuchâtelským jezerem proběhlo postupně pět třídenních seminářů. Dva semináře kategorie „C“ byly zakončeny zkouškami na 1. a 2. dan, dva „B“ semináře zkouškami na 3. a 4. dan a jeden „A“ seminář zkouškou na 5. dan.

Vše řídili tři japonští senseiové – Iijima sensei, Toba sensei a Sawada sensei (všichni Hanshi 8. dan). Každý z nich měl na starosti vždy „svoji“ třetinu účastníků. Bylo až obdivuhodné s jakou intenzitou, soustředěním a neutuchající energií se nám dokázali věnovat po celou dobu trvání semináře. My byli celkem slušně vyřízení po třech dnech a oni takhle strávili celé tři týdny. Přitom např. Iijima sensei má 76 let a kyudo cvičí již téměř 60 let. A oba další jsou jen o málo mladší s obdobnou zkušeností. Mít možnost cvičit pod vedením takových mistrů jsme vnímali téměř jako dotek s vesmírem. Přitom atmosféra uvnitř doja byla neustále příjemně uvolněná a přátelská, přesto velmi soustředěná. Každý z nás jistě získal několik cenných rad a postřehů. Pozoruhodné bylo, že senseiové přirozeně očekávali, že se jejich radami budeme řídit nejen během semináře. Pokud pak někdo při zkoušce vsadil na jistotu naučeného, s čím do Magglingenu přijel, anebo se k tomu nechtěně pod tlakem vrátil, reagovali se zklamáním, které mohlo ovlivnit i výsledek zkoušky. Měli jsme štěstí, že nás s touto zkušeností z předchozího semináře seznámili.

Naše CKA měla dvojí zastoupení v „C“ semináři (Saša a Nicol) a stejně tak i v „B“ semináři (Michal a Pavel). Všem se nám podařilo zkoušku úspěšně zvládnout, což znamená, že jsme po čtyřech „hubených“ letech získali dva první a dva třetí dany. Český úspěch byl podtržen i ziskem 3. danu našeho krajana „lucemburčana“ Libora. Jemu vděčíme i za pořízení videa, na kterém je Michal čtvrtý v první pětici a Pavel jako omae (první) v následující pětici. My jsme mu jeho laskavost bohužel nemohli oplatit, protože v době, kdy skládal zkoušku, jsme již museli být připraveni před vstupem do doja. Letos získal 3. dan pouze jeden ze tří uchazečů, tím větší jsme měli radost z našeho společného úspěchu. A stejně jako Saša a Nicol před námi, tak i my jsme domů odjížděli v povznesené náladě.

Na závěr je na místě vyzdvihnout výbornou pořadatelskou úroveň celé akce. Bylo příjemné se opět potkat se starými známými a střílet s nimi společně několik dní. Navíc se nám již nyní stýská po švýcarských sýrech, které chutnaly při úchvatném pohledu na Alpy z výšky 1000 metrů nad mořem dvojnásob…

Pavel a Michal